Revenge of Angelica III.-Až za obzor

30. května 2012 v 20:47 | Therressa |  Revenge of Angelica
Pirates of the Caribbean: Revenge of Angelica
Piráti z Karibiku: Pomsta Angelicy


Neoficiální pokračování známého filmu "Piráti z Karibiku".
Slavný kapitán Jack Sparrow se tentokrát vydává se svým dávným (ne)přítelem kapitánem Hectorem Barbossou nalézt ostrov, na kterém je odpověď na otázku, kterou si klade už několik měsíců: ,,Jak dostat Černou perlu z lahve?" Na scénu se opět dostává pirátka Angelica a Elizabeth Turnerová se svou lodí Císařovnou. Co se stane, až se tihle čtyři znovu shledají? Jakému nebezpečí budou muset čelit tentokrát?


3. díl - Až za obzor

Angelicu probudilo tvrdé drcnutí lodi. Jsme v přístavu. Zalapala po dechu a zvedla se z lodní lavice. Už dlouho se pořádně nevyspala a tohle potřebovala. Viděla pobíhající členy posádky po palubě,kteří připravovali loď k zakotvení. Rozhlédla se směrem nahoru a spatřila majestátně vyhlížející Elizabeth,která rázně rozdávala rozkazy. Angelica se usmála a vrávoravě popošla k levoboku. Dívala se směrem k Tortuze. Věděla,že přijde čas,kdy to město pořádně prozkoumá,ale že zrovna z takových důvodů? Loď se pomalu přibližovala k molu. Když bylo vše přivázané a loď zajištěná,nejdříve vyšli dva zdatní bojovníci a teprve za nimi kapitánka. Pro každý případ, uchechtla se Angelica a chystala se taky odejít z lodi. Podívala se na panenku Jacka,zavěšenou na jejím boku, a usmála se. Musel hodně trpět. Svižným krokem opustila loď a zaujala místo za Elizabethinou stráží.


Kapitánka Císařovny dala pro tuto chvíli poslední rozkaz, a to aby byli všichni zpět do setmění. ,,Kdo se nevrátí, má smůlu," dodala ještě pro jistotu a očima vyhledala Angelicu. Jelikož až do teď byla na lodi jediná žena, její přítomnost vlastně uvítala. Ze začátku jí to sice trochu vadilo, ale pak si zvykla. S ní mohla vlastně probírat věci, které s nikým jiným ne. Posledních pár měsíců si připadala docela osamělá, se svou posádkou se nevybavovala nějak přespříliš, jen když jim chtěla rozdat rozkazy.
Angelica se s chutí přidala k Elizabeth. Měla k ní sice respekt, ale přesto ji brala jako svou partnerku v dobrodružství. Poté, co jí řekla pár věcí ze svého života, musela uznat, že je jí vyrovnanou osobností. To ji těšilo a zároveň děsilo.
,,Tak, kam půjdeme nejdřív? Předpokládám nějaká zatuchlá krčma.." zatvářila se znechuceně.
Nedokázala se pobaveně nepousmát. Sice už jí bylo jasné, že Angelica není žádná ledajaká pirátka, ale evidentně potřebovala komfort. ,,Dá se to tak říct. A dávej raději pozor, sice jsou tu většinou jen chlapi co si přijeli užít, ale někdy je to tu taky o krk."
Elizabeth měla očividně s tímto městem kdejaké zkušenosti, což bylo výhodné. Měla nutkání zeptat se, zda půjdou spolu, ale nakonec jen mlčky naslouchala víru přístavního města. Znamenalo by to, že se snad bojí? To by si nikdy nepřiznala. Nakonec se vyhlédla malou hospůdku, kde byla evidentně zábava v plném proudu. Tady nikdy nespí.. Pomyslela si rozmrzele. Po chvilce váhání vyrazila k oné hospůdce. Jediné krčmy, které znala, se nacházely ve zchátralé čtvrti u smrduté Temže, a tak byla zvědavá, co nového ji čeká.
Elizabeth mezitím sledovala, jak se její společnice váhavě vydala k jedné z hospod. Dlouho nad tím nepřemýšlela a vydala se za ní. Tady by žena nikdy neměla chodit sama, alespoň co věděla. Srovnala s Angelicou krok a obě svižně došly až dovnitř. Hned ji praštil do nosu silný zápach rumu, kouře a něčeho dalšího, co už nedokázala ani identifikovat.
Angelica byla nakonec velmi ráda, že nešla sama. To, co před sebou viděla, ji naprosto znechutilo. Piráti, opilý, blázni a tak podobně, snad ze všech koutů světa seděli kolem probodaných dřevených stolů. Pravděpodobně památka na místní rvačky.. Pomyslela si Angelica. V jednom rohu seděli nadšenci karet, v dalším se prováděly pěkné neřesti a tak Angelice nezbývalo, než usadit se na baru. Třeba bude hospodský něco vědět… Pomyslela si s novou nadějí a se vztyčenou hlavou došla až k pultu. Usedla a počkala, až dojde i Elizabeth.
,,To nebude těžké.." řekla tiše Angelica, koukajíc na obtloustlého hospodského.
,,První dojem dokáže pěkně klamat," zamumlala k ní Elizabeth, sedla si hned vedle a pohodila rozpuštěnými vlasy, aby si jich hospodský aspoň všiml.
Ten si ale dál jen posedával na židli, utíral špinavou utěrkou, která vypadala spíš jako kus hadru, několik málo skleniček a něco si brblal pod vousy.
Angelica vydala pohoršené ,,Ehm, ehm" a trochu se naklonila přes pult.
,,Vy pane, ta hospoda patří vám, že?" svůdně se usmála.
,,Co?" zeptal se, teprve teď si jich až všiml. Elizabeth se snažila udržet, aby se nemusela zatvářit nanejvýš znechuceně, když se k nim otočil, a viděla jeho mastný obličej, který připomínal spíš prase než člověka. Vstal a špinavé ruce si utřel do ještě špinavější zástěry, došel k nim a o pult se opřel.
,,No jo, patří mně," přitakal a při úsměvu divně chrochtl.
Angelica vítězně zahučela něco typu: ,,Mmmm," a mrkla na Elizabeth. ,,Uč se.." pošeptala a obrátila se zpět k hospodskému. S falešným zájmem si prohlížela jeho asi jediné vlastnictví.
,,Máš to tu ale pěkně zařízené.." odmlčela si a začala si hrát s lemem jeho potrhané košile, ,,co bys chtěl za takovou menší pomoc?" Schválně se protáhla, aby si získala ještě víc jeho pozornosti.
Elizabeth se neubránila úšklebku a dál sledovala počínání své přítelkyně. Nechápala jak něco takového mohla dělat. Až sem cítila, jak ten muž páchne alkoholem a dalšími divnými věcmi.
Hospodský mlsně zamlaskal a vzal Angelicu za bradu, očima jí ale šmejdil někde u výstřihu. ,,Jakoupak pomoc, kočičko?"
Angelica si uvědomovala svou výhru a plně ji využívala. Vzala hospodského za límeček a se značnou nechutí ho k sobě přitáhla blíž. ,,Tak hele, brouku, ráda bych, kdyby ses mi koukal do očí, když s tebou vyjednávám o tvém vlastním životě." Pustila ho a upravila se. Nečekala na žádnou reakci, pokračovala. ,,Takže, milej zlatej, chci vědět všechno o jistým Jacku Sparrowovi. Kdy tu byl, jestli tu byl, co dělal, koho měl s sebou a kam odešel. Všechno. Pokud nic nevíš, nebudou ti stačit ani sladký řečičky." Důkladně vyslovila poslední větu. Potom vytáhla malou dýku a přiložila ji hospodskému ke krku. ,,Tak dělej, co víš?" řekla vážně.
Vypadal poněkud překvapeně, zvláště když na něj vytasila tu dýku. Jen velice neochotně se trochu stáhl a utřel si nos. ,,Jo Sparrow... dluží mi dvanáct dublonů," zabrblal jen proti své vůli.
,,Klasický Jack." Ušklíbla se Elizabeth, která se snažila Angelice krýt záda a kontrolovala dění v hospodě, jestli si jich třeba někdo nevšímá.
,,Mě nezajímají Jackovy přihlouplé dluhy.. Jasně jsem ti řekla, co chci vědět. Máš ještě připomínky, nebo chceš přijít o své bezcenné a smradlavé hrdlo?" řekla útočně a spoléhala na Elizabethinu opatrnost. Kdokoli sem mohl vniknout.
Hospodský zvedl ruce do výše očí, jakože se vzdává. ,,Byl tady včera s tím svým kumpánem. Říkali něco o nějakým osvobození lodě nebo co, pak odešli," odpověděl velice stručně a silně doufal, že jim to bude stačit.
Angelica dělala zamyšlenou a napjatě sledovala, jestli z hospodského ještě něco nevypadne. K její smůle dál zaraženě mlčel.
,,Kam pak odešli?" řekla podrážděně a ještě víc mu přitiskla malou dýku ke krku. ,,Víš co jsou detaily? Budeš je potřebovat. Přece jen nenecháváš tak významné hosty jen tak odejít, což?" usmála se a trochu stisk povolila. ,,O krk už nepřijdeš, ale jistě bys nechtěl vědět, co následuje." Kývla někam směrem dolů.
Vyděšeně vykulil oči a nervózně se ošil. Znechucená Elizabeth dokázala vidět kapky potu, které mu stékaly po čele. ,,Tamtěma dveřma," řekl rychle a ukázal k východu. ,,Nejspíš k přístavu."
Angelica už pociťovala nechutnost celé situace a tak raději nepokračovala. Mohlo to být podezřelé a navíc zde byla vcelku nová. ,,Takže někam hodlali plout? Jack ale nemá loď. Kdo tady kotvil v tý době?" řekla rychle. Pomalu jí ale vše docházelo samo a tak jen čekala,až se její tušení osvědčí.
Angelica už pociťovala nechutnost celé situace a tak raději nepokračovala. Mohlo to být podezřelé a navíc zde byla vcelku nová. ,,Takže někam hodlali plout? Jack ale nemá loď. Kdo tady kotvil v tý době?" řekla rychle. Pomalu jí ale vše docházelo samo a tak jen čekala,až se její tušení osvědčí.
,,To vám já nepovím, dámo," odsekl tlouštík už trochu oprskle, ale když viděl Angelicy vražedný pohled, raději se zatvářil znovu trochu nevinně. ,,Vážně nevím."
,,Takže Jack musel s někým odplout. Musíme zjistit s kým," pravila Elizabeth a položila Angelice ruku na rameno.
Trochu uhla,ale nakonec vzdala jakýkoli protest.
,,Věř mi, že mě nevidíš naposled." Ještě jednou hodila otrávený obličej na smradlavého hospodského a zvedla se ze židle. Dýku očistila od potu a trochu kousavě pošeptala Elizabeth:
,,Měly bychom se nenápadně vytratit. Nejlépe ke správci přístavu. Cítím na zádech pohledy." Očividně byla nervózní.
,,Asi ano." Elizabeth souhlasně přikývla a taky seskočila ze židle.
,,Hej ty!" křikl jeden z chlapíků od stolu na Angelicu a vytáhl zbraň. ,,Kam si myslíš, že jdete?" zeptal se už jich obou.
Elizabeth viditelně znervózněla, tohle nechtěla, nechtěla problémy. Určitě ne teď, teď je nepotřebovali.
,,Sedni si zase zpátky," ozvalo se z rohu tlumeným hlubším hlasem. Kapitánka Císařovny se prudce otočila a přimhouřila oči, aby lépe viděla na muže sedícího na židli, s velkým kloboukem, na kterém měl několik dlouhých per.
,,Kdo jseš, že si myslíš že mi můžeš rozkaz..." Pirát to nedořekl, tajemný muž mu tělem prohnal bez většího zaváhání kulku z bambitky a vstal ze židle. Hospodou se na chvíli rozhostilo ticho. Elizabeth zalapala po dechu a podívala se na Angelicu. Teď už věděla kdo to je - kapitán Teague.
Angelica nechápavě Elizabeth pohled oplatila a znovu pohlédla na vysokého muže.
,,My se ještě neznáme,kdo jste?" zeptala se neklidně Angelica. Připadala si trapně, protože tento muž byl evidentně velice uznávaný a je ostuda, že jej nezná.
,,Kapitán Teague, jméno mé." Nečekal na Angeličinu odpověď, pouze přesunul svůj pohled na Elizabeth. ,,Rád tě opět vidím," usmál se a ukázal své nedokonalé zuby. Někoho Angelice připomínal, ale nedokázala s přesností poznat, koho. ,,Takže ty teď kotvíš tady? A copak vy dvě hledáte? To bude něco zajímavého. Pojďte se posadit tady ke mně, dámy." Angelica pohlédla na Elizabeth,která byla očividně naprosto v klidu a pomalu vykročila směrem ke stolu.
Sedla si naproti Teagovi a počkala, až si Angelica sedne vedle ní. ,,Děkujeme." Nějak nejdřív nevěděla, na kterou z jeho otázek odpovědět. A hlavně nevěděla, jak by reagoval, kdyby mu řekla úplně čistou pravdu. Co ale věděla bylo, že zrovna on byl dost uznávaný - strážce zákoníku. Možná byla král pirátů, ale z něj měla respekt dost velký. ,,Vlastně... hledáme vašeho syna, Jacka," řekla, čímž dala Angelice i takové malé vodítko.
Angelica zalapala po dechu a trochu s přespříliš velkým zájmem se na kapitána podívala. Jackův otec? Nikdy mi neřekl, že má ještě někoho z rodiny.. Dál koukala. Čekala, až sám velký Teague promluví.
Nejdřív se usmál, ale úsměv mu hned zase poklesl. ,,Oh, můj Jackie.." nevěřícně zakroutil hlavou, ,,ten už tu dávno není, dámy." Rozhlédl se po hospodě.
Nikdo na ně naštěstí nekoukal, ani nedělal žádné pohnutky. Kapitán si oddechl a pokračoval.
,,Nevím, kam jel, ale táhl sebou svého prvního důstojníka. Ještě ten večer jsem viděl v přístavu Pomstu královny Anny. Myslíte, že by nad ní jen tak zanevřel?" s falešnou překvapeností se podíval na obě přítomné pirátky. Poté obrátil hluboko posazené oči na Angelicu. ,, A co ty máš společného s Jackem?" zamračil se. Dívku, spíše ženu, sedící před ním, nepoznal.
,,Nic!" vyhrkla Elizabeth, na okamžik se trochu přestala kontrolovat, ale v zápětí tomu litovala. Nerada lhala, ale pevně věděla, že to pirátský život neustále vyžadoval. Teď ale lhala někomu, u koho si nikdy nebyla jistá, kam daleko může zajít. ,,Angelica je... má vzdálená sestřenice," dodala ještě, aby to alespoň o trošku přibralo na důvěryhodnosti a doufala, že její lež kapitán neprokoukne. Každopádně teď museli hlavně najít Jacka, a kdyby Teague zjistil, co mu chtějí provést... no, raději nemyslet. Tušila, že tihle dva se moc nevídají, ale pouto mezi otcem a synem mohlo být pořád stejně silné.
Angelica vytušila její strach, a přestože měla k tomuto pirátovi jistou důvěru, nechala věc být.
,,Jak říká Elizabeth. S Jackem se neznám, pouze z vyprávění. Elizabeth mě požádala o pomoc, protože potřebuje Jacka.. Kvůli jistým potížím na lodi, a jak jistě víme, Jack je skvělý kapitán." Snažila se, ale jelikož byla mistriní převleků a lží, nemělo by to být tak těžké, jak se zdá. Kapitán byl očividně neoblomný a už tak na ně koukal s dávkou nedůvěry. ,,Co mi k tomu povíš, Elizabeth?" a odvrátil pohled od Angelicy, která se urazila. Na tohoto starého piráta nemohla použít ani výstřih, ani sladké řeči. A to ji zavádělo do odstrčené ,,vedlejší" role.
Elizabeth se podívala na Angelicu, její snahu oceňovala. Trochu odvážněji než předtím vystrčila bradu a zpříma se mu podívala do očí, i když ji z toho trochu mrazilo na zátylku. ,,Přesně tak. Máme pár problémů s několika otravnými piráty na moři, a Jack by nám s tím mohl pomoct," odříkala také svůj podíl.
Teague se trochu posunul na židli a ještě víc se zamračil. ,,Nebudu z vás tahat nic dalšího, očividně máte velké plány.." rukou si přidržel bradu a vzhlédl směrem ke stropu. ,, Bohužel ani já sám nevím, kde Jackie je. Doporučuji Vám vydat se k lodníkovi, ten bude vědět víc." Pokynul hlavou ke dveřím, z nichž byla vidět malá lodníkova budka. Obě ženy se otočily a chvíli přemýšlely.
,,Pane já-" křikla Angelica, ale starý pirát jako by se vypařil. ,,Kde je?" zeptala se a udiveně se podívala na Elizabeth.
I Elizabeth se obrátila směrem k místu, kde před chvílí její známý ještě seděl. Nechápavě se rozhlédla kolem sebe a pak se podívala zpět na Angelicu. ,,Já nevím. Ale... S Jackem jsou si docela podobní, vzhledově určitě," zapřemýšlela trochu více nahlas než chtěla. Každopádně zjistily všechno, co mohly.
,,Jistě..." zašeptala Angelica a ještě jednou se pořádně rozhlédla. Vypadalo to tu docela klidně a tak pokynula, aby šly pryč. ,,Chci odtud co nejdříve. Jdeme k lodníkovi, že? Dá se mu věřit… tomu Teagovi?"
Obě se rozešly směrem ven a k té malé budce. ,,Myslím, že ano. Je to strážce pirátského zákoníku, jestli ti to tedy něco říká."
Angelica se zatvářila uraženě. ,,Mě učili v klášteře. Pirátskému zákoníku jsem se nikdy neučila a podívej kde jsem." Řekla rychle a odešla aniž by se otočila, nebo počkala.
Podívala se za ní trochu překvapeně, nechtěla ji nějak urazit nebo tak podobně, ale nejspíš se jí podařilo. Rychle ji doběhla. ,,Já přeci taky ne. Ještě před pár lety jsem byla dobře vychovaná dcera guvernéra. Když nad tím tak přemýšlím... tady jsem taky skončila jen kvůli Jackovi." Ušklíbla se.
Angelica sebe samu překvapila a usmála se.
,,Přece jenom Jack něco umí excelentně-kazit ženy. Vlastně bych mu měla být vděčná když se to tak vezme," zasmála se, ,,přesto si přeju, aby jednou trpěl ne kvůli své lodi, ale kvůli člověku. To nikdy nezažil.." trochu se zarazila, protože došly k budce. ,,Jsi na řadě, kapitánko!" křikla a mrkla na Elizabeth.
,,Možná, i když já jsem mu spíše vděčná." Pokrčil rameny. Když slyšela, co řekla, pousmála se trochu jinak než se usmívala normálně. Prohrábla si jemné blond vlasy, rozhalila si výstřih košile a došla k budce, přehoupla se přes něco jako malý pult a poklepala na rameno muži, který seděl uvnitř, evidentně spal. Nebyl to taktéž žádný fešák, spíš stařík s plnovousem. Jakmile se ale probral a spatřil dvě krásné ženy, mile se zaculil bezzubým úsměvem. Elizabeth překonala svou nechuť a namotala si na ukazováček jednu vlnu jeho šedých vousů.
,,P-přejete si?" zakoktal, div že mu oči nevypadly.
,,Řekni mi, co chci," zašeptala napůl svůdně a naklonila se k němu blíž, ,,a neproženu ti srdcem kulku," dokončila o něco drsněji. Pak se o něco odtáhla, ale o pult zůstala opřená, s úsměvem na rtech.
Angelica ji s úsměvem a hrdostí pozorovala. Učí se rychle.. Pomyslela si. Neměla ale náladu na lodníkovu hloupost a tak sama přistoupila k pultu. Tentokrát nemusela použít ani dýku, ani nic jiného. Stačil mrazivý pohled a sevřený límeček u krku.
,,Pomsta královny Anny, říká ti to něco?" vyhrkla.
Stařík přeskočil pohledem na druhou, už ne tak milou pirátku a na okamžik se zarazil, než mu došlo že ty ženy to myslí vážně. ,,Jo, taková loď... Velká, včera tu kotvila."
,,Chcem vědět všechno co se kolem ní dělo. Kdo z ní vystoupil, kdo do ní nastoupil, kdy a kam odplula," prohlásila Elizabeth, vytáhla bambitku a vyndala z ní kulku, kterou si začla leštit a pohrávat si s ní v ruce.
Angelica mu víc stiskla límeček. ,,Nemáš šanci se vykroutit, tak raději mluv!" vykřikla a raději se ohlédla.
,,No..." klepal se, pomalu vytáhl potrhaný sešit se záznamy, ,,loď odplouvala teprve dnes ráno. Na jistý ostrov Isla Aurum." Potom ťuknul na jistou část textu a nadšeně vyhrkl: ,, Ach ovšem! Měli o 2 pasažéry navíc! A teď už mě prosím nechte být, víc nevím, ani vědět nemůžu…"
Elizabeth na Angelicu významně pohlédla. O dva pasažéry na víc, napadli ji jen Jack a Gibbs. Tak přeci jen Teague říkal pravdu. ,,Jdeme." Svou zbraň si zandala zpět za opasek, sledovala jak Angelica staříka pustila a ten si ještě teď vyklepaně urovnal límeček.
Angelica ji následovala, ale nevěděla, co přesně má v plánu. Isla Aurum? O tom jsem nikdy neslyšela.. ,,Elizabeth! Elizabeth!" křičela udýchaně, když svižně odcházely od budky.
,,Co máš v plánu? Nemáme šanci je dohnat! Však víš, jak je to s otcovou Pomstou, nebo snad ne?"
,,No..." Zpomalila, aby s ní srovnala krok. Zamyslela se, ale zjistila že vlastně o lodi jejího otce nikdy nic moc neslyšela. ,,Vlastně ne..." Podívala se na ni, svým způsobem ji to docela zajímalo.
Angelica se na ní pobaveně podívala, protože kdo neslyšel o Pomstě, nebo alespoň nevěděl, kdo, nebo spíš co, jí vládne, neměl šanci se na ní podívat ani dalekohledem.
,,Můj otec používal černou magii," vytáhla Jackovu panenku, ,,voodoo a podobné. Díky těmto věcem ho loď v podstatě poslouchala na slovo. Znáš Tritonův meč?" zeptala se, ale když viděla Elizabethin udivený obličej, raději pokračovala. ,,Díky této zbrani mohl ovládat i sebemenší součást lodi. Konopné provazy, plachty- a ty především, protože právě díky nim je loď tak rychlá. Nikdo jí nemá šanci dostihnout, dokud Barbossa bude vlastnit Tritonův meč."
Trochu zamávala panenkou před očima Elizabeth. ,,Tohle je taky jeden z otcových výtvorů. ,,Neprodleně navrhuji mu mírně zhoršovat život, třeba si toho kapitán všimne.." falešná nevinnost v jejím obličeji by přesvědčila každého, že je to jen prostá žena. ,,Jako zdržení by to postačilo, nemyslíš?"
Elizabeth jen napjatě poslouchala všechno, co jí Angelica líčila. Když si všechno vyslechla, chvilku jí trvalo než vstřebala všechny informace. ,,To určitě ano. Mohly by jsme nějak Jacka přesvědčit, aby tu plavbu zdržoval. Ta panenka se určitě hodí. Jen musíme někde zajistit mapu, potřebujeme vědět kde ten ostrov vůbec je. A ještě jedna věc... jestli dojde na boj s Barbossou, jak to chceš udělat? Jestli je pravda to, co jsi mi řekla o Tritonově meči, pak je téměř zbytečné s ním bojovat na moři..."
,,Ano, na moři. Tam nemáme šanci, proti Pomstě je Císařovna kocábkou. Tudíž musíme nejdříve zpomalit jejich plavbu a poté co nejrychleji vyplout na ostrov Isla Aurum. Tam je můžeme dostihnout a Barbossovi loď vzít. Nebo ho rovnou zabít. Stejně bezcitně, jako to udělal s mým otcem.. Ach ovšem, mapa.. Na Císařovně nic nemáš? Mám tušení, kde ten ostrov zhruba je. Jednou jsme okolo něj pluli na Pomstě s otcem. Cestu bych si měla pamatovat." Ukončila a čekala netrpělivě na Elizabethinu odpověď. Každá vteřina je nyní drahocenná.
Trochu se zarazila při slovu 'zabít'. Možná byl Barbossa trochu drsnější, a někdy jí dokázal naštvat, ale znala ho a nechtělo se jí ho zrovna vraždit. Navíc věděla, že když došlo na boj, on byl ten poslední který šermovat neuměl. Právě naopak... ,,Jistě, že mám mapy uvnitř lodě, ale nejsem si jistá jestli zrovna ty, které potřebujeme."
Angelica si uvědomovala svou chybu, protože i jí se příčilo zabíjet. Obzvlášť tak vážené lidi. Ale přece jenom v sobě Barbossa taky našel odvahu a zabil jejího otce.
,,Zabil mi otce.." řekla polohlasem a usilovně se snažila neplakat. Pak se ale oklepala, zvedla hlavu a prohlásila:
,,Dobrá tedy. Musíme si pospíšit. Potřebuji se urychleně dostat na loď, prozkoumat mapy a vyrazit. Lodníkovi ani muk. Tatík Sparrow by se zlobil.." pronesla to poněkud zlomyslně, otočila se na podpatku a vydala se směrem k lodi.
Všimla si, jak byla nesvá a chápala to. Byla strašně naštvaná, když zjistila že Beckett zabil jejího otce a chtěla pomstu. S povzdychem ji v rychlosti doběhla a srovnala s ní krok. Pro tentokrát ale mlčela. Zatím.

Pražilo nepříjemné odpolední slunce a Gibbs se neustále otáčel kolem sebe. Nedůvěřoval ani posádce, ani prohnanému Barbossovi.
Oba dva vetřelci dostali rozkaz uklidit pravobok a tak s Jackem už 2 hodiny koukali přes palubu, protože práce jim rozhodně nešla.
,,Kapitáne, co hodláte udělat až dorazíme na onen ostrov?"
Jack už snad po sté vytáhl z kýble z poměrně špinavou vodou kartáč a začal znovu drhnout palubu. Věděl, že Barbossa je rád kontroluje, jestli se náhodou neflákají. Na to ho znal dost dobře.
,,Až najdeme tu věc, kterou potřebuju na osvobození Perly, tak pak začnu přemýšlet o tom jak se vypořádat s Hectorem."
Gibbs se pro jistotu podíval nahoru nad sebe, tak, jak to dělával poslední dvě hodiny, ale naštěstí nikoho nespatřil.
,,Pane, máte vůbec představu o jakou věc jde? Víte, kdysi jsem-" nedořekl to, protože nad nimi uslyšel hromový hlas kapitána.
,,Pane Gibbsi, mám takový pocit, že máte tendence se flákat. Urychleně to napravte nebo se snad těšíte zpátky do cely?" řekl s úšklebkem Barbossa. Gibbs leknutím pomalu nadskočil a rychle namáčel hadr do špinavé vody.
,,Jistě, kapitáne.."
Když Barbossa odešel, přesunul se Gibbs k Jackovi.
,,On nás snad permanentně pozoruje. Kdysi jste věděl o pár věcech, který by se mohly hodit, ne?"
Když zaslechl Jack Barbossův hlas, ohrnul nos a naštěstí se ubránil obrácení očí v sloup. Podíval se na Gibbse. ,,Možná. Jenže si nejsem zas tak jistý, jestli by ty věci fungovaly... A protože kompas ukazoval směrem k tomu ostrovu, odpověď na to, jak dostat Perlu ven, bude asi právě tam," odpověděl trochu nerozvážně, sám s tím totiž nebyl příliš jistý.
,,Ten váš kompas, ukazuje vždy na stejné místo, Jacku?" zeptal se Gibbs trochu odvážně.
Zarazil se a zamyšleně se na něj zamračil. Že by snad něco tušil? ,,No... ne úplně vždycky." Začal znovu drhnout palubu. ,,Proč?"
,,Nemusíte chtít jen jednu věc. Mám dojem, že ve vás jsou dvě věci, které ovlivňují kompas.. Když vás pozoruji, je to loď a něco, nebo někdo.." zatvářil se podezíravě.
,,A my potřebujeme pouze přístup k Perle. Měl byste to lépe ovládat.." zatvářil se zachmuřeně a odešel drhnout druhý konec pravoboku.
Nasadil pokerový obličej, ale věděl že má naprostou pravdu. Když mu zmizel z dohledu, ještě se podíval nahoru, jestli ho třeba Barbossa nevidí a pak vytáhl z kapsy kompas. Ten se opětovně jen nerozhodně houpal ze strany na stranu. Chvíli ukazoval dopředu, a pak zase někam dozadu. Podrážděně nakrčil nos a kompas prudce zaklapnul.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jackie Jackie | Web | 6. června 2012 v 14:41 | Reagovat

Ta povídka je super,ale čtu si vždy jen kousek,prtože se mi to nikdy nechce číst celé :-) možná,kdyby jste to na blog dávali po kouscích tak by vám to četlo více lidí (to je jen můj názor-promiňte-chci být upřímná)

2 therressapirates therressapirates | E-mail | Web | 9. června 2012 v 16:22 | Reagovat

[1]:  Asi máš pravdu, sama se v tom vždycky zamotám..:) Navíc, máme toho hrozně moc, ale takhle to vyplácáme rychle. Díky za názor-vyřídím to Hattie..:)

3 Jackie Jackie | Web | 14. června 2012 v 14:11 | Reagovat
4 Emily Emily | 28. prosince 2012 v 23:17 | Reagovat

supeeer das sem rosim pokracovani? :-D

5 -Jessie- -Jessie- | E-mail | Web | 26. června 2015 v 19:29 | Reagovat

Prosím pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
POZOR! Články jsou MÉ a vlastnoručně upravené! (Pokud ne,mám zdroj.) Uvidím-li někde zkopírovaný článek BEZE zdroje,ihned nahlašuji! Proto:

©therressapirates.blog.cz Kopíruj pouze s ikonkou,nebo s odkazem či zdrojem.


.